27. 9. 2009 - koncert bratrů EBENOVÝCH

Koncert bratři Ebenové 27. 9. 2009

Cena vstupenky 300,- Kč a 250,- Kč

Předprodej vstupenek zámek Kozel

Kryštof, Marek a David Ebenovi 

Všichni mají svá občanská povolání, v nichž vynikají. Kdo však rodinu, v níž vyrůstali, trochu lépe znal, očekával, že všichni stejně skončí u hudby. Jejich otcem byl Petr Eben a strýcem z matčiny strany Ilja Hurník - dva z největších soudobých skladatelů vážené hudby v zemi.

"Vážnou hudbu" si neznalá veřejnost myslně spojuje se vznešenou nudou. Zmíněné velikány však Bůh obdařil nemalým smyslem pro humor. Prosvítal zejména jejich prozaickým dílem a také výchovou dětí. Bratři Ebenové z toho dokázali patřičně těžit ve svých hudebních parodiích a hříčkách.

Zdánlivě nejdále od rodinného stromu padl nejstarší Kryštof (ročník 1954). Vystudoval matematicko-fyzikální fakultu a stal se akademickým badatelem v informatice. Obor hudební skladby má však k matematice velmi blízko. V rodinné kapele obsluhuje klavír a flétnu.

Na prostředního a sólově nejznámějšího Marka (ročník 1957) zbyla kytara. Jako kytarista a zpěvák, typická folková figura, také začínal sólovou muzikantskou dráhu. Mohl to být i projev vypočítavosti. Vždyť právě kytara je nástroj, který dokáže vzít dívku muzikantova srdce nejsilněji u srdce. A pak: ještě dnes musí Marek Eben občas vyvracet pomluvy, že nacvičoval s otcem stupnice na piano v hokejové přilbě, aby nepřišel k úrazu. Kytarista Marek však tvrdí, že veškeré stupnice si mohl dovolit nacvičovat prostovlasý, avšak s maminkou, jež nebyla tak prchlivá.

Konečně nejmladší David (ročník 1965) dokonce muzikologii vystudoval. Obor gregoriánský chorál sice při vyslovení působí poněkud odtažitě, ale například Shakespearův sonet s gregoriánským finále patří, už dávno ne překvapivě, k tomu nejžádanějšímu, co mají bratři Ebenové na repertoáru. David hraje na klarinet a na sopránosaxofon.

Začátky rodinné kapely bratří Ebenů jsou spojeny s folkovým festivalem Porta. Odnesli si odtud nemálo vavřínů, ale do škatulky typické porťácké skupiny ke své radosti nezapadli. S gustem parodojí kultovní schémata venkovského folku včetně nedotknutelného cancáku. Prochází jim to. Hrají komornější věci, ale postaví se i před stěnu silných reprobeden a onen noblesní, kultivovaný Marek hraje pilníkem na obrobek upnutý ve svěráku. Říkají těmto decentním názvukům techna generatický rock. Baví je to - a posluchače taky