Turistické cíle

Zámek Nebílovy
Nezvěstice 332 04
tel.: 377 917 090
e-mail: nebilovy@mybox.cz
www.zamek-nebilovy.cz

Historie zámku Nebílovy 1706 - 2007

Autorem současné podoby zámku byl bezpochyby vídeňský dvorský architekt Johann Lucas von Hildebrandt. Stavbu v Nebílovech realizoval jako své první velké dílo plzeňský stavitel a architekt Jakub Auguston. Nebílovský zámek je úzce spjat se jménem hraběte Adama Jindřicha ze Steinau, císařského generála, maršála Benátské republiky, generála-polního maršála Saského krále, atd... Poté, co se po bouřlivých létech válečných, mnoha zraněních i osobních útrapách válečník od Rigy či vítěz nad Turky u Nových Zámků rozhodl uchýlit do ústraní, zakoupil na doporučení hraběte z Jana z Wrtby v roce 1705 zdejší panství a i s rodinou se patrně přestěhoval na starý zámek. Maršál se však novostavby zámku nedočkal. Umírá v roce 1712 a panství dědí jeho dcera, vzdělaná a uměnímilovná Marie Terezie, provdaná za Františka Václava z Wrtby, bratra výše zmíněného Nejvyššího purkrabí království Českého. Zámek je posléze prodán Černínům a před rokem 1720 stavebně dokončen.

Dvě podkovovitá křídla byla po stranách propojena arkádovými chodbami, nesoucími ploché terasy s balustrádou. V zadním objektu se nachází reprezentační místnosti – velký taneční sál – stavebně upravovaný v 80. letech 18. století, a kaple sv. Antonína. V předním stavení s průjezdní hodinovou věží existoval menší sál s barokní nástropní malbou. Na východě přiléhal k areálu hospodářský dvůr, na západní straně formální zahrada s fontánou a třemi pavilony v ohradní zdi.

Zámek nebyl z důvodu statických poruch prakticky až do roku 1785 obýván. Teprve za Jana Vojtěcha hraběte Černína z Chudenic, Nejvyššího lovčí království Českého je zde provedena i v souvislosti se stavbou nedalekého lesního zámečku Kozlu generální rekonstrukce, upraven taneční sál, a celý objekt vymalován Antonínem Tuvorou. Malby se z větší části dochovaly dodnes a jsou předmětem postupného restaurování.

Od roku 1816, po Černínově smrti není už zámek v Nebílovech používán jako reprezentační rezidence, ale je novými majiteli, hrabaty z Valdsteina – Wartemberka určen k hospodářskému využívání. Během následujících 100 let se budovy zámku téměř rozpadnou, hospodářský dvůr a spojovací arkádová křídla zaniknou zcela. V roce 1919 je areál v rámci pozemkové reformy zabrán a později necitlivě rozparcelován a rozprodán. Od roku 1968 se zde provádí postupná obnova.

Nebílovský zámek je představitelem typické vídeňské barokní architektury, v českých zemích ojedinělé. Svou půdorysnou dispozicí připomíná zámky v Aschachu, Halbturmu, vídeňskou rezidenci Belevedere, či salzburský Mirabell – prvořadá díla J. L. von Hildebrandta. Řada architektonických prvků a dispozic je shodná i se zámkem v Pommersfelden v Horních Francích. Naprosto unikátní a ojedinělá je Tuvorova výmalba zejména tanečního sálu, zakotvená už ve formách klasicismu, ale pořád ještě rokokově hravá. Malba na ploše cca 1400 m2 představuje fantaskní subtropickou krajinu se zvířaty, rostlinami a antikizujícími architekturami. Její paralelu bychom našli pouze ve císařských apartmánech vídeňského Schönbrunu, nebo v zahradním pavilonu kláštera v Melku, kde Tuvora v 70. letech 18. století rovněž působil.

V současné době je pro návštěvníky objektu zpřístupněno přední zámecké křídlo, a tři pokoje a velký taneční sál v reprezentačním zadním křídle.

Radyně
Městský úřad, Smetanova 932, 332 02 Starý Plzenec
Tel. 377 966 605

Královský hrad Radyně byl postaven ve 14. stol. za vlády českého krále a císaře Římské říše Karla IV. Dnes již zřícenina hradu ve výši 569 m nad m. vévodí širému okolí. Je typickou dominantou celého Plzeňska. V českém prostředí se původní jméno Karlskröne neujalo, a tak po smrti Karla IV. byl hrad nazýván Radyní podle jména kopce a buližníkové skály, na níž byl hrad vybudován.

Stavebně patří Radyně k rozvinuté pevnostní architektuře doby Karlovy. Dříve vedl vstup a vjezd do hradu přes suchý obranný příkop po zvedacím mostě. Dále bylo severní nádvoří hradu s hospodářskými budovami, chráněné hradbami a na konci byla čtyřhranná bašta. Přístup z jižní, západní a částečně i severní strany ke hradu chránil obranný příkop hluboký 5 metrů a široký 9-12 metrů. Ochranu dalších částí nádvoří tvořily čtyři brány s věžemi. Pod hrubou čtvercovou hradní věží byla vyhloubena hradní cisterna na dešťovou vodu, stékající ze střechy věže, která byla jediným zdrojem vody na hradě.

Na místě dnešní betonové lávky do hradu na severní straně hrubé věže býval další zvedací most, který obsluhoval dveřník ze své místnosti v prvém poschodí věže. Z lávky se vcházelo po několika schodech vstupní branou do sklepa paláce a odtud po dřevěném schodišti do hrubé věže.

Jako správci hradu - purkrabí byli dosazováni většinou příslušníci drobné šlechty z Plzeňska. Jejich povinností bylo sledovat a zajišťovat bezpečnost obchodní cesty z Norim- berka přes Řezno do Prahy, vykonávat správu královského majetku v okolí, vykonávat soudní pravomoc nad přímými poddanými panovníka. Posledním byl asi hejtman Racek, za jehož vlády, asi v polovině 16.stol., hrad vyhořel.

Kronikář Beckovský na začátku 18. stol. píše takto: Na vrchu spatřuje se pustý hrad Radyně, do kterého žádný nejde, obávaje se, aby ho v něm nějaké neštěstí nepotkalo. Neboť od svých předkův toho správu mají, že v tom hradu všelicí duchové se zdržují, od kterých, kdo do něho vejde, nějakou nesnáz trpěti musí. Všechny ty báje a pověsti mají původ u bájného zakladatele hradu Radouše.

Znalce heraldiky i další návštěvníky jistě potěší výstavka erbů a znaků všech majitelů hradu ve zbrojnici hrubé věže, od zakladatele hradu Karla IV. (1361 - 1536) a pozdějších držitelů hradu pánů ze Štemberka (1496 - 1561), Kokořovců (1561-1710), Černínů (1710 - 1816), Valdštějnů (1816 - 1920), až po nynějšího vlastníka a správce hradu město Starý Plzenec (1920 - ….)

Z vrcholu věže je krásný pohled na široké okolí. Na západě je vidět Plzeň, hrad Přimda, za dobré viditelnosti Šumava, jihovýchodně zbytky hradu Vlčtejna, východně potom část střechy zámku Kozel. Na sever pak Starý Plzenec, nad nímž se na pravém břehu Úslavy rozprostírá na kopci Hůrka s rotundou sv. Petra a Pavla. Okolo Starého Plzence vede naučná stezka vybudovaná k 1000. výročí založení Staré Plzně. Stezka prochází historickými místy i přírodními lokalitami, jako např. Černá stráň na Hůrce (složená z břidlice), Starý rybník v Sedlci, chráněný přírodní útvar Andrejšky apod.

Rotunda sv. Petra a Pavla

Tato románská stavba vznikla patrně ve druhé polovině 10. stol. za vlády jednoho ze tří císařů Svaté říše římské). Vystavěli ji z řádkovaného křemencového zdiva, spojeného vápennou maltou. Nikdy také nebyla zaklenuta. Valenou románskou klenbou byla zakončena pouze apsida. Rotunda měla patrně původně dřevěný trámový strop a šindelovou střechu.

Rotunda byla mnohokrát přestavována, zachovala si pouze původní tvar. V roce 1421, poté co byl chotěšovský klášter (patron plzeneckých kostelů) dobyt husity, pravděpodobně začalo pozvolné chátrání celé stavby. Předpokládáme, že buď koncem 15. stol. nebo na počátku 16. stol. se staticky narušené zdivo zřítilo. Zachována zůstala pouze apsida a část přilehlých zdí.V této době bylo sice město královským majetkem, ale bylo spolu s Radyní a Hůrkou zastavováno různým šlechticům. Obrat nastává po roce 1561, kdy panství kupují Kokořovci z Kokořova od Štemberků, kteří majetek získali od krále Ferdinanda I. před 25 lety.

Kokořovci obnovují rotundu v původním tvaru. K dostavbě používají materiál i z okolních chátrajících budov na hradišti. Zřícený vstupní románský portál byl nahrazen renesančním bosovaným a podlahu dávají nově vydláždit červenými pálenými dlaždicemi. Také nechávají rotundu přesvětit na kostel sv. Petra a Pavla.

V období baroka byla rotunda v dobrém stavu, došlo pouze ke zvětšení oken. Roku 1785 byla podle císařského nařízení zařazena mezi církevní stavby, určené ke zboření. Po dražbě v roce 1788 však k tomu nedošlo. Byla totiž využita, protože se v té době začalo s opravami silnic v okolí, a k tomu bylo třeba nalámat kámen v místním kamenolomu. Rotunda se na léta 1790-1830 stala skladištěm střelného prachu. Ještě v 19. stol. měla rotunda na střeše barokní vížku. Objekt nakonec v roce 1920 zakoupilo město za podpory místní i plzeňské kulturní veřejnosti. V roce 1924 byla rotunda péčí města i státu opravena a na jejím vrcholu byl ponechán železný kříž z 19. stol..

Archeologický průzkum rotundy byl proveden několikrát: poprvé v roce 1860, kdy zde vykopávky řídil ředitel Josef Strnad spolu s profesorem Ladislavem Píčem, archeologem Národního muzea. Pak v létech 1906-9 pod dozorem doktora české reálky, kunsthistorika Bohuslava Horáka (z obou těchto výzkumů se však nezachovala žádná obrazová dokumentace). V letech 1920-26 řídil průzkum dr. Antonín Friedl z České univerzity v Praze. Naposledy byla rotunda zkoumána v roce 1972 v souvislosti s plánovanou generální opravou. Výzkum vedl dr. Antonín Hejna z Archeologického ústavu ČSAV. Ke stavebnímu průzkumu pak došlo při opravě v roce 1975. Nynější stav rotundy je výsledkem právě této generální opravy, kdy okna byla zasklena pevnostním sklem, podlaha byla osazena kopiemi původních dlaždic s Neronem a gryfy. Rotunda dostala také nestylový „pseudokazetový“ strop a nové dveře pobité měděným plechem. Získala také novou břidlicovou střechu a na místo železného kříže se dostal symbol čtyř spojených slovanských sekyrek, výtvarně sice zajímavý, ale stylově neodpovídající. Z původního vybavení byl znovu sestaven renesanční oltářní stůl (mensa).

Uvnitř rotundy byla v roce 1993 nainstalována malá výstavka kopií nejzajímavějších archeologických nálezů a nákres celého hradiště.

I když se původní předrománská podoba rotundy zachovala jen v torzu, je to nejstarší celistvě dochovaná architektonická památka tohoto typu na českém území.Tvoří vzácný příklad vývoje sakrálních staveb centrálního charakteru. Zajímavé a důležité je také to, že je spojena s raně středověkým hradištěm.

Kultura doby Otonské – přemyslovské hradiště na pravém břehu řeky Úslavy. Od roku 1987 uznáno národní kulturní památkou * Rotunda sv. Petra – raně románská stavba z 2. poloviny 10. století. Rotundu tvoří nesklenutý válec lodi, připojený triumfálním obloukem ve tvaru prostého průniku k podkovité apsidě původně zaklenuté. Na místech nedotčených dřívějšími zásahy se zachovalo původní řádkové zdivo z křemencových kvádříků. Vchází se do ní ze severu renesančním portálem ze začátku 17. stol. Tři okna v lodi jsou až barokní, románské se zachovalo jen jediné – v ose apsidy. Návštěvu rotundy lze spojit s prohlídkou kostela Narození P.Marie na Malé Straně – původní gotické fresky z r.1351

Hrad Lopata

Zřícenina hradu založeného Heřmanem z Litic zřejmě v letech 1367-77 na místě pravěkého sídliště. R. 1397 dobyt královským vojskem. Zanikl po čtyřměsíčním obléhání Habarta Maršíka z Hrádku a Lopaty husitskými vojsky v letech 1432-33.

Stav:	zřícenina
Přístupnost:	volně přístupno
Kraj:	Plzeňský kraj

WGS84 X: 49° 39' 51.80" Y: 13° 33' 23.30" mapa ortofotomapa

Místo je k nalezení na také na klasických mapách:Shocart turistické 1:50 00017 Brdy, Příbramsko, Rokycansko15 Plzeňsko - jihTuristické mapy KČT35 Brdy - Třemšínsko